Většina z nás má pocit, že pokud se neodstěhujeme do New Yorku, nemůže se nám splnit sen, americký sen. S touto zakotvenou představou žijeme celý život a marně doufáme, že nám štěstí zaťuká na dveře.Pokud se tak neděje, tak si říkáme, asi jsem štěstí zadala špatnou adresu, budu čekat dál, třeba jednou přijde. Řeknu Vám jedno, pokud budete štěstí jenom vyhlížet, tak určitě nepřijde! ( pardon, možná přijde, když někdo jiný zadá špatnou adresu :-D )
Zrovna jako štěstí, tak splněné sny a přání neťukají na dveře jen tak. Je potřeba proto něco udělat! Je potřeba si je zasloužit'!
 |
| New York |
Vždy bude jednodušší říkat, kdybych žila v Americe už je ze mě druhá Madonna, mám dva Oscary, ale tady na malém městě mě nikdo nechápe a nedocení. Jak by také mohl někdo docenit zpěvačku, která si dělá publikum před zrcadlem, koncerty pořádá ve sprše? Jak by Vám mohl dát někdo Oscara, když vaše nejlepší filmová role se odehrává pouze doma v hlavě, nejlépe u nějakého nekonečného seriálu? Tak jako štěstí neťuká na dveře, tak ani sny nepadají z nebe!
Máte někdy pocit, že jenom Vám se dějí ty nejhorší věci na světě, že smůla se jenom Vám lepí na paty a štěstí Vás vynechalo a ne jednou? Věřte tomu, nebo ne, ale i Madonna určitě tento pocit někdy zažila.
Tak například:
- Madonna pochází z osmi dětí
- v pěti letech ji umřela matka na rakovinu prsu
- jelikož byla nejstarší musela se s rostoucím věkem zhostit všech domácích povinností
Dál asi nemusím jmenovat, na malé dítě toho je až moc, čím si musela projít, vyrovnat se s tím a i přesto, kdy se mohla po zbytek života litovat, jaký strašný osud měla, když ji umřela maminka, dostala se až tam, kde je dnes. Pracovala totiž na sobě a nevzdala se svého cíle.
V dnešní době mi přijde, že pokud nemáme něco hned, tak si myslíme, že máme smůlu.
Doba Instagramu je na tohle zvláštní. Lidé dávají krásné fotky, které proženou filtrem a zadají hashtag #NOFILTER, pod to nejlépe napíší, mám se super, další krásná dovolená s mým princem.
Na tom by nebylo až tak nic špatného, zaznamenali si krásnou chvíli s někým koho mají rádi a na místě, kde je jim dobře, prostě a jednoduše se chtěli pochlubit a nebo to prostě nemělo jiný větší význam, protože je to Instagram a fotky tam dává kde, kdo.
Problém nastává spíš v dalším bodu.
Fotku si prohlédneme a řekneme si, jé ta je hezká, to jim přeji, možná jí i dáme 💓 srdíčko, napíšeme komentář.
Další případ bude, že si fotku prohlédneme a řekneme si, ježíš jak je možné, že jsou zase na dovolené, musela stát určitě strašně peněz a jsou šťastní, to jim teda nepřeji, protože mě nic nevychází a nikdy ani tolik peněz na tak drahou dovolenou našetřím.
Pokud nejsme blízcí známí aktéru z fotek, těžko budeme soudit, co se doopravdy za fotkou skrývá. Co když na dovolenou šetřili několik let a co když si prošli těžkým obdobím a tak se jen chtěli podělit o chvíli, kdy jim je konečně dobře?! Ať tak či onak, je to jejich život, oni si tvoří linii osudu, štěstí, neštěstí....
Na závěr bych tu instastories shrnula, nesuďme lidi podle fotek, když je neznáme a neznáme hlavně jejich příběh. Přejme jim to, pak i nás může navštívit štěstí a nebo hvězdná noc v Hollywoodu.
Dnešní svět se mi zdá velice povrchní, každý myslí na své štěstí ( i když i to je někdy potřeba), myslí sám na sebe a myslí si, že mu všechno spadne do klína jen tak, soudí lidi podle fotek,ale přitom je vůbec nezná. Není ochotný pro své štěstí bojovat. Jediné, na co se zmůže je stěžovat si na špatný osud, karmu.
Přitom můžeme žít život, takový jaký bychom chtěli, ale musíme se také umět obětovat, umět dávat.
Protože, kdyby takoví lidé nebyli, kteří by tohle dokázali, nebyla by ani Madonna za světovou hvězdu, protože by na její koncerty nikdo nechodil, všichni by ji záviděli a její úspěch by s ní nechtěli sdílet. Byla by pouze koncertující zpěvačkou v pronajatém bytě, někde na okraji New Yorku.
 |
| I na pustém ostrově může být krásně. |
Tak a teď k příběhu Trosečnice ze vsi ....
Trosečnice měla od školky svůj názor, nebavilo si ji hrát s hračkami, jako jiné děti. Na základní škole už věděla, co by chtěla jednou dělat, ale věděla, že je potřeba další studium, že základní škola je nedostačující a tak se vydala na přijímací zkoušky na střední školu. Bohužel zkoušky nedopadly dobře a na školu se nedostala. Nechápala to, jak to, že člověk který měl i vyznamenání se nedostal na střední školu, od člověka, který měl například čtyřky. Zdálo se jí to nespravedlivé a všechna ta snaha přišla nazmar. Bohužel ( nyní už ví, že bohudík) si tedy musela vybrat jinou školu a zkoušky dělat znovu, tentokrát úspěšně!
Až po několika letech pochopila, že neúspěšné první přijímačky ji uchránily před něčím horším a pomohly ji k něčemu lepšímu.
Zde pochopila, že ne vždy věci, které vnímáme jako negativní, jsou do budoucna opravdu negativní.
Po čtyřech letech klidného studia na střední škole ( na té jiné škole by to byl asi boj a klid by to moc nebyl ), kdy přišla na řadu maturita a ona se nestihla naučit vše, trpěla trémou, že při písemce nevěděla ani jak se jmenuje, ji doma maminka řekla, pokud si budeš říkat, že nic neumíš, tak nic umět nebudeš, nesmíš si tohle říkat!
S touhle myšlenkou v den maturity i vstala a pozpěvovala si, jako by nikdy tou strašnou trémou netrpěla.
Když dorazila s úsměvem do třídy, kde seděli vynervovaní spolužáci a říkali si, jak se nestihli naučit všechno, jak si nechtějí vytáhnout, to či ono.
Řekla si ( mozku poslala informaci), já přeci vše umím, je mi jedno, co si vytáhnu.
Prostě si tuhle informaci vsugerovala, i když tomu tak nebylo. Neuměla všechno, ale nemyslela na to co si nechce vytáhnout, ale to co by chtěla! Až na jeden případ se jí to povedlo a odmaturovala.
Po maturitě věděla, že teď si může plnit konečně svá přání na povolání, které by chtěla dělat.
✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰
policistka kriminalistiky ❌
(na VŠ policejní neudělala přijímací zkoušky)
učitelka tělesné výchovy ❌
( na VŠ přijímačky udělala a začala studovat německý jazyk a tělesnou výchovu, ale zjistila, že tohle asi nebude správný směr a ze školy odešla)
obchodní zástupce pro kosmetickou firmu✅
(povedlo se)
majitelka kosmetického salonu✅
(povedlo se, ale je to stále běh na dlouhou trať)
pracovat jako vizážistka pro známou kosmetikou firmu✅
(také se povedlo, ale první pracovní den ji teprve čeká)
✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰
Zdálo by se, že Trosečnice proplouvá životem nějak lehce, nedej bože, kdyby každý svůj krok monitorovala na Instagram.
Nikdo, ale už nevidí ( kromě blízkých), jak dlouhá a strmá cesta to byla. Že si musela projít prací, kde ji šéf pomalu ani v zimě nezatopil. Na klávesnici sotva viděla, protože si nemohla rozsvítit, muselo se šetřit. Občas okolo ní proletěla i propiska, když se cholerický šéf naštval. Nějaký ten rok to trpěla, práce ji jinak bavila a šla. Po tomhle letitém utrpení, kdy musela své pohodlí obětovat pro pohodlí druhého, přišla satisfakce v podobě vytoužené práce pro kosmetikou firmu. ( zde je ten příklad - kdyby měla krásnou práci v teplíčku s usměvavým šéfem za zády, tak by neměla potřebu práci měnit a nejspíš by se nedostala, tam kde je teď, protože v práci zůstala a o svých snech by jen snila).
Dalších pár let tedy dělala ve své vytoužené práci obchodní zástupkyně, jezdila po republice, práce ji bavila, ale čas, který tomu musela obětovat se odrážel pouze na tom, že pracuje na snu někoho druhého a neplní si stále úplně ten svůj sen a tak se s končící smlouvou s firmou rozloučila a začala pracovat na svém snu.
Zdálo by se, že to je příběh se šťastným koncem, ale věřte, je to ještě dlouhý běh, plný obětování a vzdělávání... Aby tenhle sen fungoval, je potřeba přejících lidí, kteří ji pomůžou svojí energií, která se jim dvojnásob vrátí -> přej a bude ti přáno.
Nikdy nevíte, kdy Vám ten druhý může pomoc k tomu vašemu snu.
Ale i v tuhle chvíli se najdou lidi, kteří mají potřebu jenom pomlouvat, házet na druhého nepravdivé lži, kopírovat jeho nápady. Nejspíš právě závidí, že žijete sen, který chtěli žít oni. I když si myslí, že Vám pomlouváním uškodí, uškodí pouze sobě!
Je jedno jestli jste z vesnice, velkoměsta, maloměsta, bydlíte někde na samotě, nebo v New Yorku, či na pustém ostrově, všude se dají zhmotnit naše myšlenky, sny.
Chce to občas tvrdou dřinu, projít si i něčím špatným, ale nepřestávat doufat a makat na svém snu.
Trosečnice ze vsi věří, že i Vám se splní Váš sen...
V něco věřit a vysílat tomu pozitivní energii, to je základ pro vše.....
A já věřím v dobré lidi a přijímám s plnou náručí i ty zlé, protože jsou také potřeba!
Je jen na Vás jakou cestou osudu se dáte, někdy je potřeba i krok zpět, abychom mohli udělat dva kroky vpřed.
Mějte hezký první den v roce 2017!
.
Řekla si ( mozku poslala informaci), já přeci vše umím, je mi jedno, co si vytáhnu.
Prostě si tuhle informaci vsugerovala, i když tomu tak nebylo. Neuměla všechno, ale nemyslela na to co si nechce vytáhnout, ale to co by chtěla! Až na jeden případ se jí to povedlo a odmaturovala.
Po maturitě věděla, že teď si může plnit konečně svá přání na povolání, které by chtěla dělat.
✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰
policistka kriminalistiky ❌
(na VŠ policejní neudělala přijímací zkoušky)
učitelka tělesné výchovy ❌
( na VŠ přijímačky udělala a začala studovat německý jazyk a tělesnou výchovu, ale zjistila, že tohle asi nebude správný směr a ze školy odešla)
obchodní zástupce pro kosmetickou firmu✅
(povedlo se)
majitelka kosmetického salonu✅
(povedlo se, ale je to stále běh na dlouhou trať)
pracovat jako vizážistka pro známou kosmetikou firmu✅
(také se povedlo, ale první pracovní den ji teprve čeká)
✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰✰
Zdálo by se, že Trosečnice proplouvá životem nějak lehce, nedej bože, kdyby každý svůj krok monitorovala na Instagram.
Nikdo, ale už nevidí ( kromě blízkých), jak dlouhá a strmá cesta to byla. Že si musela projít prací, kde ji šéf pomalu ani v zimě nezatopil. Na klávesnici sotva viděla, protože si nemohla rozsvítit, muselo se šetřit. Občas okolo ní proletěla i propiska, když se cholerický šéf naštval. Nějaký ten rok to trpěla, práce ji jinak bavila a šla. Po tomhle letitém utrpení, kdy musela své pohodlí obětovat pro pohodlí druhého, přišla satisfakce v podobě vytoužené práce pro kosmetikou firmu. ( zde je ten příklad - kdyby měla krásnou práci v teplíčku s usměvavým šéfem za zády, tak by neměla potřebu práci měnit a nejspíš by se nedostala, tam kde je teď, protože v práci zůstala a o svých snech by jen snila).
Dalších pár let tedy dělala ve své vytoužené práci obchodní zástupkyně, jezdila po republice, práce ji bavila, ale čas, který tomu musela obětovat se odrážel pouze na tom, že pracuje na snu někoho druhého a neplní si stále úplně ten svůj sen a tak se s končící smlouvou s firmou rozloučila a začala pracovat na svém snu.
Zdálo by se, že to je příběh se šťastným koncem, ale věřte, je to ještě dlouhý běh, plný obětování a vzdělávání... Aby tenhle sen fungoval, je potřeba přejících lidí, kteří ji pomůžou svojí energií, která se jim dvojnásob vrátí -> přej a bude ti přáno.
Nikdy nevíte, kdy Vám ten druhý může pomoc k tomu vašemu snu.
Ale i v tuhle chvíli se najdou lidi, kteří mají potřebu jenom pomlouvat, házet na druhého nepravdivé lži, kopírovat jeho nápady. Nejspíš právě závidí, že žijete sen, který chtěli žít oni. I když si myslí, že Vám pomlouváním uškodí, uškodí pouze sobě!
Je jedno jestli jste z vesnice, velkoměsta, maloměsta, bydlíte někde na samotě, nebo v New Yorku, či na pustém ostrově, všude se dají zhmotnit naše myšlenky, sny.
Chce to občas tvrdou dřinu, projít si i něčím špatným, ale nepřestávat doufat a makat na svém snu.
Trosečnice ze vsi věří, že i Vám se splní Váš sen...
V něco věřit a vysílat tomu pozitivní energii, to je základ pro vše.....
A já věřím v dobré lidi a přijímám s plnou náručí i ty zlé, protože jsou také potřeba!
Je jen na Vás jakou cestou osudu se dáte, někdy je potřeba i krok zpět, abychom mohli udělat dva kroky vpřed.
 |
| Labyrint s krásným zámkem na konci |
Mějte hezký první den v roce 2017!
.
Žádné komentáře
Okomentovat