Je tu den D ( rozuměj 8.2.2016).
Já se proklínám, proč jsem na ten blog psala, že začnu se sportem. :-D Nemocná nejsem, čas mám, ale stejně se mi nechce :-( Zařídím si pár nutností ve městě, je krásný slunečný den a tak si říkám, proč se mi vlastně nechce jít cvičit? Uvědomuji si, že to jsou zakotvené předsudky a hlavně zvyk, nic nedělat.
Seberu odvahu a vyrážím směrem posilovna. Vyrážím? Ano i ne, prostě a jednoduše sedám do auta a odjíždím do posilovny :-D Nic se nemá přehánět, že? :-) Jediné co mě omlouvá, je fakt, že jsem po cvičení jela do práce.
Vyšla jsem asi tři patra. Celá ufuněná s představou, že mě teprve ta pravá dřina v posilovně čeká, mi moc na náladě nepřidala. Vzala jsem si klíček od šatny, převlékla se a šla nato! Ano, třikrát sláva, já došla až do posilovny!!!
Hned jak jsem vstoupila do posilovny , tak jsem viděla po ránu tolik usměvavých lidí, jak dřou a zvedají činky, běhají na pásu a dělá jim to radost. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi sport také dělal takovou radost a byla jsem ráda, že jsem svoji lenost překonala a jsem na dobré cestě s leností skoncovat.
Hodinku jsem si odcvičila v posilovně, vystřídala pár strojů. Na poprvé jsem opravdu nic nepřeháněla. A řeknu Vám, bylo to fajn, moc fajn. Měla jsem ze sebe opravdu radost, že jsem se překonala a udělala něco pro své zdraví. Nakoplo mě to natolik, že v záplavě hormonu štěstí ( ENDORFIN), jsem si pořídila i permanentku.
PERMANENTKA = pokud nechcete vyhodit peníze z okna, nutí Vás, aby jste chodili pravidelně cvičit. MRCHA JE TO! :-)
Aby tento článek, nebyl zase taková nuda o tom, jak jsem se začala hýbat, napíšu Vám ještě pár řádku o člověku s kterým bydlím a nazývá se prý přítel.
V domnění, že moje články čtou jenom ženy, když píšu převážně o kosmetice, mě uklidňoval v tom, že pokud přihodím nějaký ten článek ze života, nebude to toho mého přítele zajímat. Když ho to nebude zajímat, tak ho můžu zmínit v nějakém tom článku, postěžovat si sama na sebe. Stejně se to nedozví, když to přeci nečte.
Opak je pravdou, nepodceňujme muže!
Ten můj, to čte, což byl pro mě docela šok.
Víte, jak jsem se to dozvěděla?
Minulý článek si přečetl a škodolibě čekal, zda si v pondělí sbalím věci do posilovny a půjdu cvičit. Celý týden čekal na můj den D, potvora jedna!
Když jsem si v pondělí balila věci, tak jsem dostala otázku , kam mám namířeno. Po krátké odpovědi, do posilovny, přišel smích, dlouhý smích, nekonečný smích!
On čekal,zda se zase budu vymlouvat, proč nemůžu jít zase cvičit. Čekal, že se budu zase vymlouvat a těšil se, že si zlepší při pondělku náladu smíchem na můj účet. Ale víte, co? Takovou radost jsem mu nemohla udělat.
Po zklamaní, které jsem mu nadělila se přiznal, že články čte. Právě při tom sportovním, čekal, zda do posilovny dolezu, jak jsem slibovala svým čtenářům.
A bohužel pro něj, dolezla :-)
Mějte krásný den a příště, zase něco z kosmetického soudku.
Žádné komentáře
Okomentovat